Mezinárodní horolezecká federace (UIAA, z francouzského Union Internationale des Associations d'Alpinisme, anglicky International Climbing and Mountaineering Federation) je mezinárodní organizace sdružující horolezecké svazy jednotlivých zemí. Horolezec, který je členem některé z národních organizací, je zároveň členem UIAA. V Česku je jejím členem Český horolezecký svaz (ČHS) a Český spolek horských průvodců (ČSHP). Nicméně velké množství českých horolezců preferuje členství v Alpenvereinu („alpský spolek“, německý (DAV) a rakouský (OeAV) ekvivalent ČHS). DAV a OeAV vystoupily z UIAA v roce 2008 a opět do něj vstoupili v roce 2013. DAV jako samostatná organizace a OeAV jako člen VAVOe (Verband Alpiner Vereine Österreichs).
Organizace UIAA vydává bezpečnostní normy, které by měl splňovat horolezecký materiál. Podle této organizace se protisměrný uzel nazývá také „uzel UIAA“, neboť se jedná o uzel doporučený UIAA ke spojení dvou protiběžných konců lan (např. konce smyčky při provazování pískovcových hodin).
Dále existuje stupnice obtížnosti horolezeckých výstupů nazývaná stupnice UIAA pro volné lezení. Stupnice UIAA zohledňuje fyzickou náročnost přelezu, kde umělé pomůcky slouží pouze k zachycení případného pádu.
1 – Lehké – Nejjednodušší forma skalního lezení, ne však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba rukou.
2 – Mírně těžké – Začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů.
3 – Středně těžké – Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Trénovaní a zkušení lezci mohou překonávat úseky tohoto stupně ještě bez použití lana.
4 – Těžké – Na tomto stupni začíná opravdové lezení. Dostatečné lezecké zkušenosti jsou nezbytné. Delší lezecké úseky většinou vyžadují více mezijištění. Jištění lanem je už obvyklé i u zkušených a trénovaných horolezců.
5 – Velmi těžké – zvyšuje se počet mezijištění. Lezení klade zvýšené nároky na fyzickou kondici, techniku a zkušenosti.
6 – Neobyčejně těžké – Lezení vyžaduje velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost. Velká expozice se často spojuje s malými možnostmi zajištění.
7 – Mimořádně těžké – Lze zvládnout jen zvýšenou trénovaností. I dobří lezci potřebují často speciální přípravu pro určitý druh skály, aby úseky tohoto stupně přelezli spolehlivě a bez pádu. Vybroušená technika jištění je nezbytná.
8–10 – stupňování předchozích obtíží, velmi vysoké nároky na speciální přípravu, výstupy a úseky krajních stupňů lze často zvládnout až po předchozím nácviku a získání pohybových návyků. V současnosti je horní stupeň této kategorie vrcholem v lezení OS (on sight) pro nejužší světovou špičku.
11 – předchozí nacvičování nezbytné, k překonání jsou nezbytné ideální podmínky (vnější i psychické), taktéž naprosté soustředění na výkon.
12 – současná hranice lezeckých možností ve volném lezení
Zdroj: Wikipedia.cz
